Krásný čtvrtek přeji!

Trochu nestíhám a doháním resty. Minulý týden byl koťátkový. Jak jsem slíbila, přináším, co mne potkalo. Kolegyně našla na horách dva malé kocourky. Prý byli v jedné horské chatě celý den, špinaví, tuliví. 

Volala mi, že je tam nemůže nechat a jestli bych si je nemohla na pár dní až týdnů vzít. To bohužel nešlo, takže došlo k variantě den u mne, potom si je vyzvednou z útulku. No, co budu povídat, bylo to pro mne veliké zpestření, kluci byli zlatí, mazliví, hraví. V pondělí kolegyně obvolala útulek, na sítích zveřejnila nabídku kocourků k adopci. Ozval se jejich majitel, že se mu koťata zatoulala z chalupy přes les od horské chaty. Poslal i fotku kocourků s dcerami. 

V úterý si pro ně přivezl a mi skončilo krátké, ale naplněné období. Koťátka byla naučená na záchodek, chutnalo jim, byli jen špinaví, což byla maličkost. Já se tedy moc nevyspala, měla jsem je pod postelí. Druhou noc si jeden z kocourků na drzovku vlezl ke mně do postele, uvelebil se mi na prsou jako miminko, přenést se nenechal - tedy nechal, ale v momentě byl zpět. Asi cítil, že potřebuju "pomoc". O půlnoci přišel i bráška, který po mně lezl, ale i on nakonec usnul v posteli. 

A bylo to prostě moc hezké, ráda na kluky budu vždy vzpomínat, možná si časem taky nějaké kotě pořídím. Dokonce, když jsme je předávali, potkali jsme pána, který o ně měl zájem. To bylo taky takové milé. 

Doufám, že kocourkům je u páníčků dobře, přeji jim, aby jejich život byl naplněný dobrým jídlem, mazlením a péčí, kterou si zaslouží.

Druhá polovina týdne se pak nesla ve znamení cesty do Milána. Tam jsme se vydali s bratrem, cestu ode mne dostal jako dárek k narozeninám. Jeli jsme cestovkou a Milán se nám moc líbil. O něm zase v jednom z příštích postů. Návraty z dovolených, ač krátkých bývají náročnější, doteď se vzpamatovávám a těším se na víkend, až se dospím. 

Mějte se krásně a dávejte na sebe pozor!

Veru