Příběh akvamarínu v sobě spojuje dvě dějové linky, minulou, která se odehrávala v roce 1836, a současnou. 

Hlavní hrdinkou je Jasmína, mladá žena, která se zatím ještě hledá. Snaží se najít dobře placenou práci, ráda vaří, stará se o zahrádku a dočasně, za svou nemocnou tetu, uklízí v kostele v Horní Lomné. Jasmína touží najít štěstí, najít někoho, kdo ji přijme takovou, jaká je, bohužel se jí do cesty postaví vážná nemoc a s ní spojené potíže. Všechno zlé je ale pro něco dobré, tak i Jasmína začíná přijímat sama sebe, získává nové přátelé, a to právě "díky" své nemoci, a dokonce se i zamiluje. A tento příběh lásky není ani trošku obyčejný. Joachim se totiž objevuje v kostele, právě když Jasmína uklízí, pochází právě z roku 1836 a oba se silně přitahují. Jak je ale možné, že se tady najednou objevil někdo z minulosti? Proč se to stalo a jaký to má účel? Oba se tak snaží přijít záhadě na kloub. Ve stejnou dobu potkává také Oskara, trošku frajírka a syna nové sousedky, kterého opustila snoubenka. A i mezi nimi je jiskra.

Závěr knihy však do sebe krásně zapadne.

Historie Horní Lomné není příliš známá, autorka se snaží ji v románu přiblížit - popisuje život v kolonii, ve které se těžilo dřevo a místní poměry. Jablunkov i Horní Lomná jsou pro mne srdcová místa, obklopená horami a všudepřítomným klidem. 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji autorce @miriam.blahova