"Některé rány nezhojí ani čas." 

Hlavní hrdina knihy Lukáš není zrovna sympatickým hrdinou. Se svými rodiči má chladné vztahy, se svou bývalou ženou relativně vychází, s dcerou si párkrát za rok zavolá a svou současnou přítelkyni "až tak moc nežere". Zato má jasno ve své kariéře architekta, kupí se mu projekty, za kterými stále pospíchá. 

Příběh Lukášovy rodiny se může jevit relativně normálně, obyčejně. Lukáš v dětství moc lásky ze strany svých rodičů nedostal, matka byla chladná, nedá se ale říct, že by se o svou rodinu nepostarala, vždy bylo uklizeno, navařeno, své dvě děti ale neobjímala, nepomazlila, neutěšila, jak by jako máma měla, otec byl ve své roli o kousek lepší, přesto tápal. Když však matka, trpící Alzheimerem a na srdce, v domově pro seniory umírá, zůstává po ní krabice vzpomínek - dopisy od její matky, fotografie dvou veselých dívek se dvěma chlapci. Lukášovi se vybavují poslední slova jeho mámy: Ani ne pět minut a Baška Voda. Lukáš se vydává po stopách tajemství své matky, snaží se zjistit, co se stalo, kdy se z veselé, energické dívky stala chladná žena, jakou on znal celý život. 

Příběh začíná pozvolně, zhruba v polovině ale nabere na obrátkách, graduje až k závěru, ze kterého vám může být psychicky i fyzicky těžko. Příběh je velmi emotivní, pokud máte rádi rodinná tajemství, je to kniha přesně pro vás.

Této knize nemám co vytknout, na konci nezůstalo nic nezodpovězeného. Děkuji za krásný, ač smutný čtenářský zážitek.

HODNOCENÍ: 95 %

Za zaslání recenzního výtisku děkuji @albatrosmedia