V půlce srpna jsme věděli, že letos dovolenou potřebujeme víc než sůl. 

Zájezd s názvem "Neznámé krásy Albánie" nás přímo cvrnknul do nosu. Zatímco T hledal zájezdy do Francie, já se zmínla, že bych si dala po delší době pro změnu Balkán. Druhý den se nám podařilo najít zájezd do Albánie, letecky z Prahy na 8 dní s polopenzí za 14 tisíc. No nekupte to. 

Kruja

První den se nesl v duchu cestování do Prahy a následného letu do hlavního města Albánie, Tirany. Na letišti nás čekala naše delegátka, paní Iva, která nás provázela celým zájezdem. Paní delegátku si ceníme vysoko, má o Albánii a celém Chorvatsku široké znalosti. Doprovázel nás také místní průvodce Mili a po ostrově nás bezpečně (a někdy až neuvěřitelně) vozil pan řidič Jani. Všichni víme, jaké jsou balkánské, nebo i řecké cesty.

Po ubytování v hotelu na okraji Tirany následovala večeře, polévka, předkrm v podobě těstovin, hlavní chod a zákusek. Balkán je svými velkými, poctivými porcemi proslulý, přesto vždycky zaskočí.

Druhý den, po snídani jsme se vydali do města Kruje.  Vydali jsme se do skalní pevnosti, vybudované na přelomu 5. a 6. století, v níž se nachází Skanderbegovo muzeum. Ve městě se nachází také starý obnovený orientální trh, na kterém doporučujeme nakoupit stříbrný šperk a pomůcky do kuchyně z olivového dřeva. Já zaváhala, prkénka pak měli až ve velmi omezené míře v Tiraně, ale odvezla jsem si vařečku. 

Apolonie

Další návštěvou byly ruiny antického města Apolonie, kde jsme viděli slavné archeologické místo Apolonia. Jsou zde zbytky města z roku 558 př. n. l. Vykopávky stále pokračují, jsou však omezené uz hlediska financí. Poté jsme již přejeli na ubytování ve Vloře, a to nás opravdu nadchlo. Výborné jídlo, hotel hned u moře (ač kamenitá pláž se originálním přístupem), výhled z pokoje na moře, západ slunce jako na dlani. Ve Vloře je také krásná promenáda. Nové hotely se tam staví ve velkém, což vypadá až děsivě, doufejme, že Albánci nepřekročili své možnosti.

Vlora je nazývána jako začátek Albánské Riviery. Za zastávku stojí také kvůli monumentálnímu pomníku nezávislosti Albánie, která byla v roce 1912 vyhlášena právě zde. 

Kalaburun

Třetí den nás pan řidič zavezl do přístavu, odkud jsme pokračovali lodí na Kalaburun. Paní delegátka nám také nabídla možnost podívat se člunem do nedaleké jeskyně piráta Haxhi Aliu, což jsme využili. Následoval oběd v plážové restauraci, poté chvilka oddechu na kamenité pláži. Transfer do přístavu a plavba na Karaburun, kde budete mít čas na odpočinek a koupání. 

Následovala plavba na ostrov Sazan. Již během první dní nám paní delegátka vysvětlila, že v Albánii se nachází na 670 tisíc malých bunkrů, které vypadají jako krunýře želviček. Cestou na Sazan jsme také viděly děla ve skalách a spoustu takových bunkrů.  Na Sazanu během války a v poválečných letech byla vojenská základna, kde sídlila významná vojenská elita i se svými rodinami. Pozůstatky vojenských objektů jsou tu k vidění dodnes - přístav, tunely, bunkry, ale i paneláčky a dokonce i škola. Následoval návrat do Vlory.

Sazan

Čtvrtý den jsme se vydali do Porto Palermo, kde jsme navštívili pevnost Ali Pasha z 18. století, která nabízí malebný výhled na Jónské moře. Následoval přejezd do Sarandy, oblíbeného albánského letoviska u Jónského moře. Následovala návštěva slavného Modrého oka - Syri i Kalter: Jedná se o výjimečně silný krasový pramen vyvěrající nedaleko města Gjirokaster. Křištálově čistá voda zde tvoří kruhové jezírko, ze kterého vytéká řeka Bistrica. Modré oko hraje všemi odstíny modré, je průzračné a otužilce láká vyzkoušet studenou vodu. Ta má okolo 11°C, koupání je v současné době povolené, co se však nesmí, je skákání z plošiny vyhlídky, protože ne každé tělo ten náhlý teplotní šok vydrží. Dříve tam tak létaly vrtulníky každý den.
Potom už jsme měli prostor pro volný čas, který jsme většinou strávili procházkou do obchodu a / nebo na pláži. 

Modré oko

Pátý den jsme přejeli do Butrintu, dalšího archeologicky významného města. Starobylé město je zapsané na seznamu UNESCO, přezdívá se mu „balkánské Pompeje“. Butrint je mnohem rozsáhlejší než Apolonie, na tyto vykopávky přispíval dokonce i Benito Mussolini. Butrint je v blízkosti Řecka, na které se nám naskytl moc hezký výhled. Na programu tedy byla prohlídka archeologického naleziště, ve kterém se nachází zbytky římských lázní, agora, amfiteátr, Asklépiův chrám, obřadní třída a chrám Minervy. Následovalo volné odpoledne, které mohl každý využít po svém - autobus zastavil v Ksamilu, kde jsme mohli zůstat na pláži, také v centru Sarandy - toho jsme využili my, dali jsme si oběd, hodinku byli na pláži, prošli jsme obchody, vrátili se pěšky na hotel - nebylo se kde ztratit. Poslední skupinka se pak vrátila na hotel přímo, šli se koupat, nebo si dali siestu. Přespávali jsme opět na hotelu v Sarandě.

Gjirokaster

Šestý den jsme se hned ráno vydali do Gjirokasteru, do kamenného města, které bylo vystaveno na svazích lemujících údolí řeky Drin. Jeho hradby pocházejí ze 3. století a jeho opevněné stavby, z nichž většina byla postavena v 17. a 18. století, vynesly městu zápis na seznam světového dědictví UNESCO v roce 2005. Odpoledne jsme měli naplánovanou degustaci vín v rodinném vinařství Cobo. Následoval přejezd na ubytování v hotelu s cimbuřím v Beratu.  

Sedmý den jsme navštívili město Berat, město „tisíce oken“, zapsaného na seznamu UNESCO: středověká byzantská pevnost Berat a Onuphrius Museum. Procházka historickými čtvrtěmi Magalem a Gorica. Následoval přejezd do Tirany, kde jsme si prošli centrum; Skanderbegovo náměstí, vyhlídkovou věž z roku 1830, mešitu Ethem Bey z roku 1789.

Tirana

Nevynechali jsme ani bunkr Bunk'Art - bunkr studené války, který byl přeměněn na muzeum a nyní je považován za jednu z hlavních atrakcí města. Také jsme si vyšli na barevnou pyramidu, která ve městě vyniká. Původně se jednalo o muzeum odkazu Envera Hodžy, které bylo slavnostně otevřeno v centru města v roce 1988, tedy tři roky po smrti albánského vůdce. Po roce 1991, kdy došlo k změně společensko-politického zřízení v zemi, byla stavba opuštěna a od té doby chátrala. Sloužila jako základna NATO v době války v Kosovu. V roce 2017 bylo rozhodnuto o rekonstrukci budovy a nyní pyramida oficiálně slouží jako Mezinárodní kulturní centrum Pjetër Arbnori. Z pyramidy je krásně vidět na všechny strany albánské metropole. Ubytování jsme byli ve stejném hotelu jako první den.

Na osmý den byl naplánován už jen odlet, ten ale měl být až večer. S volným časem každý mohl naložit po svém, někdo si zašel do blízkého obchodního centra. My se domluvili se skupinkou dalších lidí, že dojedeme autobusem až k lanovce, která vedla na horu Dajti. Celkem jsme z 18 lidí byli 4, další 4 se vydali ke stanici lanovky taxíkem. Zbytek strávil den v blízkosti hotelu či v centru Tirany. 

Dajti

Jedna jízda autobusem (v centru Tirany byl nutný přestup u hodinové věže) vyšla na 40 leků, jízdenky prodávají přímo "revizoři" v autobuse. K hoře jezdí linka "Porcelain".

Národní park Dajti se nachází 25 km od hlavního města Tirany. Nejvýše položený bod leží v nadmořské výšce 1612 m. Na horní stanici lanovky se nachází celá škála aktivit, můžete si dát kafé, jídlo, zajezdit si na poníkovi či střílet z luku. My se vydali na "obkuk", viděli jsme zchátralé hotely, trochu si i vyšlápli, ale věděli jsme, že vyjít celou horu nemá cenu. Část hory má navíc stále obsazenou armáda. 

Turistické cesty napříč albánskými horami jsou značené - díky Klubu českých turistů a jejich německým kolegům - rozdíl je na značkách znát :D Přesto se doporučuje pro výstup na albánské hory vzít si k ruce průvodce.

Z Albánie jsme si přivezli spoustu sladkostí, čajů, tradiční keramické misky, olivovou vařečku, stříbrný náramek. Velmi známý je také likér národního hrdiny Skanderbega, což je koňak či rakija. Já si dovezla také vintage mlýnek na kávu (ten sice seženete i na letišti, na trzích v Tiraně ho však mají za třetinovou cenu).

Ceny byly lidové, porce jídel obrovské. Velmi překvapená jsem byla mentalitou Albánců, kteří jsou dříči, velmi zruční a udělají pro vás i to, co vám na očích nevidí. Delegátka se také postarala o to, aby nám nic nechybělo, vždy nám ukázala, kde seženeme dobré kafé, něco k pití, jídlu, kde si můžeme odskočit. Její přehled byl ohromný a neexistovala otázka, na kterou by neuměla odpovědět. 

Albánie