Někde jsem četla, že průměrný Čech přečte za rok 10 knih. V minulém roce jsem byla podprůměrná, zvládla jsem 4,5 knihy.

Podařilo se mi z knižního průmyslu vyhořet. I to se prý může stát.

Vyhořela jsem i pracovně, nedobrovolně se mi změnila pracovní náplň, v osobním životě to byla také horská dráha.

Deadliny pro recenze, nekončící kopy knih, které jsem nestíhala číst, dokonce jsem se inspirovala svou prací a vytvořila si v excelu „management“, kolik stran které knihy mám který den přečíst a který post kdy publikovat. To na mne vytvořilo asi zbytečný tlak, kvůli kterému jsem si od knih vytvořila odstup.

Knížky pro mne přestaly být radost, staly se stresem a povinností. Nechtěla jsem číst, musela jsem číst.

Na druhou stranu jsem si asi padesát knížek koupila, v tomto jsem pro změnu nadprůměr 😃

A teď si mne knížky zase získávají. Tento rok se chci zaměřit na svůj vnitřní klid. Nevytvářet na sebe požadavky, které mi neprospívají. Brát vše víc s nadhledem, umět se včas vyzenovat. Dělat to, co mi ten klid přináší.

Chci zase číst pro potěšení duše, pro ten pocit, kdy se svět kolem zastaví a já vnímám jen to, co se děje v knize.

Chci postovat to, co chci a v dobu, kdy chci – ne protože mám deadline. A chci číst to, na co mám zrovna chuť.

A tak tu jsem, znovu a snad s odhodláním sdílet zase svůj život, to, co mi dělá radost, mou instagramovou realitu – knížky, cestování, kuchtění. To, co mi poskytuje klid v duši.