Leden je čas nových výzev, předsevzetí, zamyšlení se. 

Já šla do nového roku s tím, že bych si chtěla nastavit balanc mezi pracovním a osobním životem. Najít svůj vnitřní klid a nenechat se hnát do stresujících extrémů (ahoj korporáte, ahoj logistiko). Zatím se asi snad daří, i když se někdy hodně koušu do rtu a do jazyka.

Jaký byl můj leden?

• Společensky neutrální, neproběhlo kafíčkování venku, hlídala jsem si svůj okruh a bylo to tak v pořádku.
• Dočetla jsem Ovečky a vlci od Terezky Herzogové.
• Přečetla jsem Můj odpočinkový rok a Jména.
• Rozečetla jsem Krev je jenom voda.
• Byla jsem 3x v divadle - viděla jsem Médeu, Podobu věcí a Ťululum, vše v NDM. 
• Viděla jsem Avatar 3 a nejsem si jistá, jestli se mi tahle sága ještě líbí. Finální poselství ale bylo hezké.
• Kulinářsky jsem byla cvok. Dala jsem kvasit červené zelí, založila jsem si kvásek, protože chci péct vlastní chlebík - aspoň občas, a vymýšlet další dobroty z kvásku - třeba bagely 😀
• Dala jsem sušit vepřovou panenku a už tenhle víkend proběhne košt. Wish me luck.
• Taky jsem naložila tvarůžky, upekla několik dobrých buchet a uvařila hodně dobrých jídel, nechci se chlubit, ale nikdo nás nepochválí tak dobře, jako my sami 😎
• Vyrobila jsem své první bombardino.
• Poctivě jsem krmila ptáčky, protože přes zimu potřebují pomoct.
• Zasadila jsem semínka paprik, letos 4 druhy. Už se těším, až bude můj minibalkón plný květináčů. 
• Říkejte si co chcete, tahle zima je dlouhá, ale KONEČNĚ! Zimy v minulých letech, které trvaly dva dny, vždyť to je špatně... A to říkám jako člověk, kterému je zima, když je méně než 15 stupňů, a který zimu nesnáší. Příroda zimu potřebuje, zemědělci zimu potřebují. Naši předci to měli nastavené správně, zima byla pro odpočinek. Tak odpočívejte, za ničím se nehoňte. 

Jaké sny jste si nastavili pro tento rok? Daří se vám je plnit? Jaký byl váš leden? 

Zítra a zítra, zítra, zítra, zítra je povinnost pro devadesátkové děti, pro gamery, pro ty, kteří si chtějí přečíst román o síle přátelství. 

Sam a Sadie, děti, které se poznávají v nemocnici. Každý se svým příběhem, bolestí, nachází k sobě cestu díky videohrám.

Zdi, které si oba kolem sebe vybudovali, padají. 

Sam a Sadie, mladí lidé, jejich cesty se po letech protnou. Přátelství navazuje tam, kde před lety skončilo. 

Myšlenka vytvořit vlastní videohru jim otevírá nové světy. Přidává se Max. Už nejsou dvojka, už jsou na přátelství tři. 

Úspěch, přátelství, láska, bolest, ztráta, nahoru-dolů, které napsal sám život. 

Jako devadesátkové dítě jsem byla knihou nadšená, všichni tři hlavní hrdinové jsou hezky vykreslení, budou vás těšit, štvát, budete s nimi prožívat každodenní svět, budete se s nimi radovat i plakat. 

I po roce od přečtení na knihu ráda vzpomínám. 

Někde jsem četla, že průměrný Čech přečte za rok 10 knih. V minulém roce jsem byla podprůměrná, zvládla jsem 4,5 knihy.

Vyhořela jsem i pracovně, nedobrovolně se mi změnila pracovní náplň, v osobním životě to byla také horská dráha.

Deadliny pro recenze, nekončící kopy knih, které jsem nestíhala číst, dokonce jsem se inspirovala svou prací a vytvořila si v excelu „management“, kolik stran které knihy mám který den přečíst a který post kdy publikovat. To na mne vytvořilo asi zbytečný tlak, kvůli kterému jsem si od knih vytvořila odstup.

Knížky pro mne přestaly být radost, staly se stresem a povinností. Nechtěla jsem číst, musela jsem číst.

Na druhou stranu jsem si asi padesát knížek koupila, v tomto jsem pro změnu nadprůměr 😃

A teď si mne knížky zase získávají. Tento rok se chci zaměřit na svůj vnitřní klid. Nevytvářet na sebe požadavky, které mi neprospívají. Brát vše víc s nadhledem, umět se včas vyzenovat. Dělat to, co mi ten klid přináší.

Chci zase číst pro potěšení duše, pro ten pocit, kdy se svět kolem zastaví a já vnímám jen to, co se děje v knize.

Chci postovat to, co chci a v dobu, kdy chci – ne protože mám deadline. A chci číst to, na co mám zrovna chuť.

A tak tu jsem, znovu a snad s odhodláním sdílet zase svůj život, to, co mi dělá radost, mou instagramovou realitu – knížky, cestování, kuchtění. To, co mi poskytuje klid v duši.

• Linecké
• Vanilkové rohlíčky
• Pudinková srdíčka
• Crinkles
• Sádlové
• Ovocný chlebíček
• Tiramisu kuličky
• Schwarzwaldská kolečka
• Marcipánová roláda
• Perníčky
• Norské malinové
• Medvědí pracny
• Marokánky
• Střapáče
• Vosí úly

Od Ostravy jsme na místě byli za necelé tři hodiny. Cestou jsme se ještě zastavili ve Skaličce a na poutním místě Skalka pri Trenčíně, o kterých bude samostatný příspěvek. 

Haluzická tiesňava je přírodní památka, která se nachází v Bílých Karpatech. Platí v ní 4. stupeň ochrany.

Parkování je možné přímo v obci Haluzice, trasu jsme si vybrali napříč soutěskou po zelené ke starému hřbitovu a románskému kostelíku, později také k rozhledně Hájnica, ze které bylo hezky vidět na blízký hrad Beckov i na Velký Lopeník na české straně. 

Románský kostelík sloužil k ochraně před nepříznivým počasím i před nepřátelskými vojsky. Bohužel, od 19. století chátrá a v současnosti z něj zbyly jen obvodové zdi. Přesto je oblíbeným místem novomanželů v jejich velký den. 

Rozhledna Hájnica se nachází v 341 m. n m., dostanete se k ní od kostela kolem zvoničky. Je to poměrně do kopce, ale nic co by se nedalo zvládnout. Výhledy ale rozhodně stojí za to. 

Hlavní postavou je Elena, která se rozešla s přítelem a nastupuje na brigádu na vinici. Ve dvojici je s tajemným Nikolasem, lovestory je tedy na spadnutí. Oba ale mají s čím bojovat, a to hlavně v rámci svých rodin. 

Do děje knihy je zakomponována celá škála dalších aktuálních témat - sexismus, žárlivost, homosexualita, znásilnění či sexuální obtěžování. 

Autor používá krásnou, líbivou češtinu, píše poutavě. Dokáže se vcítit do ženské postavy, popsat její pohled, vnímání. 

Kniha je díky stylu psaní takovou jednohubkou :)

Za poskytnutí výtisku k recenzi děkuji @grada_cz a @cosmopolis_cz

Konec války Severu proti Jihu, dva otroci, bratři Prentiss a Landry hledají nové místo pro život. Dočasné útočiště najdou u farmáře George Walkera a jeho ženy Isabel, kteří ve válce přišli o jediného syna a den po dni se s touto ztrátou pokouší vyrovnat. 

Vše je však jinak, než se zdá, jejich syn se vrací domů, čímž se rozpoutá řetězec událostí, které navazují na to, co se událo ve válce mezi dvěma vojáky, a které bohužel také vedou k vraždě. 

Kniha je plná životní pravdy, je krásně psaná a protagonisté, jejich charakter i myšlenkové pochody jsou detailně rozebrány. Do téměř všech postav se dokážete vcítit, pochopit je, celou situaci tak prožíváte s nimi. 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji @nakladatelstvi_prostor