Na smrt Jozefa Kariky je bezesporu jednou z nejnáročnějších knih, které jsem kdy četla. Téměř 700 stran textu plných zla, nenávisti, ale i pocitů viny.


Jozef Karika se vrací do období druhé světové války a vypráví příběh dvou kamarádů, Karla Schmidta a Viktora Hilera. Ukázkové přátelství, láska ke stejné dívce, ale i tajemství. Jejich cesty se v mládí rozdělují vinou vraždy v sebeobraně, Schmidt odchází studovat medicínu do Berlína, Hiler žít svůj americký sen v Americe, která zrovna zažívá pád newyorské burzy a všeobecnou chudobu běžných obyvatel. Schmidt se během svých studií přidává k nacistické straně, Hiler se protlouká, jak může, než narazí na neworské posvětí a stává se pravou rukou významného mafiána. Když se stává nepohodlným, s velkým štěstím se vrací do Ružomberku, bohužel v (pro Židy) nejhorší možné době. Kamarádi se opět setkávají v opačných pozicích v Osvětimi, Schmidt jako hauptsturmführer, Hiler jako vězeň.


Příběhy obou kamarádů se znovu protínají na konci války, už ovšem nejde o přátelství, oba muže pojí nenávist vůči druhému, vůči zlu, které bylo napácháno, vůči vině, kterou oba pociťují. V tomto příběhu není vítěze.

Kniha je velice silná, krutá, stejně jako byla doba, ve které Hiler a Schmidt žili. Popisuje hrůzy, které oba hrdinové prožívali, kterých se účastnili. Knihu bych nedoporučila citlivějším povahám, já si ji musela rozkouskovat a četla ji asi 3 týdny, nespočítám, kolikrát mi bylo vyloženě zle z popisků zločinů, mrazilo mne. Zla je v knize opravdu hodně, Karika tak v úkolu popisu doby obstál dokonale a čtenáře této knihy opravdu nešetří. Kniha je opravdu komplexní, je za ní vidět spousta práce, výzkumů. V knize se navíc objevují reálné postavy a jejich reálné příběhy.


Ačkoli je to velice náročná kniha, plná násilí, přesto ji v mém subjektivním žebříčku řadím mezi ty nejlepší.