Isabel Allende, mé nejoblíbenější spisovatelce z dob studentských, vyšlo v češtině její další dílo, Dlouhý okvětní plátek moře. Tahle informace mne tak krásně vnitřně zahřála a hřál mne i celý příběh, ač nebyl vždy pozitivní.

Isabel Allende je vedle Gabriela Garcíi Márqueze nejznámější představitelkou magického realismu, takže jsem byla zvědavá, jestli v sobě bude mít i tato novinka nějaké jeho prvky. 

Příběh začíná ve Španělsku, ve kterém zuří občanská válka a kterému velmi pevnou rukou vládne generál Franco. Ze země prchají ve velkém imigranti, mj. na lodi Winnipeg, na které je i Víctor, vojenský lékař, či Roser, klavíristka, která čeká dítě s Víctorovým bratrem, který zahynul ve válce. Jejich příjezd do Chile je plný výzev, zvykají si na novou realitu, vypořádávají se s nálepkou migrantů, v zemi probíhá také velké množství nepokojů, perzekuce nepohodlných. 

Jedná se o románovou ságu, přesto se v knize objevuje celá řada skutečných událostí a osobností jako jsou básník Pablo Neruda či Salvador Allende, strýc samotné autorky a chilský prezident, který byl zavražděn při státním převratu vedeném Augustem Pinochetem v roce 1973. 

Dlouhý okvětní plátek moře je jiná než předchozí knihy autorky, prvky magického realismu jsou takřka nepatrné (našla jsem je jen v postavě Leonarda a Juany), přesto si autorka uchovává svůj styl, přibližuje čtenářům více či méně známé události ve španělské a chilské historii. 

Jedná se o dojemný příběh, který svým způsobem uzavírá či doplňuje magicko-realistické dílo autorky.

HODNOCENÍ: 90 %.

Za zaslání recenzního výtisku děkuji @albatrosmedia 

Četli jste některou z knih Isabel Allende?