Krásnou středu!

Minulý týden byl tak zvláštně podovolenkový, že se mi opět potvrdilo mé heslo: "Nikdo nepotřebuje dovolenou tolik, jako ten, kdo se z ní právě vrátil." 

Bylo to náročné - naběhnout zpět do pracovního procesu, prodrat se seznamem úkolů, se kterými kolegové čekali na mne - a že někteří si ty seznamy sepisovali hodně pečlivě 😅 A ano, šlo to řešit i v době, kdy jsem nebyla v práci, ale proč, že.

Takže to bylo takové divoké, uklízení, praní, vaření, lítání na zahradu, vaření. 

Ve čtvrtek jsem si udělala radost v Polsku, zajela jsem si pro dýně a vřesy a udělala první letošní truhlík. 

Taky mi přišlo asi 128 nových pokojových kvítek a ne, nevím, kam je dám, ale ono se nějaké místo vždycky najde, že. Doufám tedy. Jinak je to takový paradox trošinku, když mám plný jídelní stůl (160 cm na šířku) plný kytek a všude kolem stolu krabice, které musím vybalit. First things first u mne moc neplatí. A truhlík mám moc krásný! To zas jo 😀 Sice jsem ve starém truhlíku s pomněnkami měla štipky (znáte to, nebo je to místní / rodinný výraz?). Prostě škvory, takové ty potvůrky s vidličkou na zadečku. Mám z nich trochu hrůzu, no  😀. Naštěstí vše dobře dopadlo, jednu jsem hodila do kompostu, jistě si cestu najde, druhá někde zmizela. 

Nejdražší pokojovka, kterou jsem si koupila, mládě Alocasie Albo Frydek, mne vyšlo v aukci na 750 - a v tu dobu jsem si nastavila hranici. Už sháním jen jednu anthurii, ale ta stojí 500 - 600, ta jistě počká po výplatě 😇

Byli jsme ve Sbeerce na burger, který jsem vyhrála, rozdávali je na Fb 50 nejrychlejším komentářům a mi se zadařilo. A byl fat skvělý! Podzimní, s karamelizovanou cibulkou a dýňovým pyré. DO-KO-NA-LOST. Zajděte si na něj, pokud máte možnost.

Neděle byla docela jízda. Měla jsem nabídku jet na výlet, ale nejela jsem, místo toho jsem dělala výpečky a špenát na dva dny a řízky na další dva dny. Odpoledne jsem si dala masku se slimáčím slizem, četla si Jižanské stromy divné ovoce nesou, které mimochodem moc doporučuji.

Večer telefonát, jestli se na dobu neurčitou nemůžu ujmout dvou opuštěných koťátek. To mi bohužel nevycházelo, ale ujala jsem se jich aspoň na dva dny. Jak to s nimi dopadlo, sepíšu za týden, protože všechno se už řešilo v týdnu aktuálním. 

Kocourci byli zlatí, mazliví, zvyklí na lidi, naučení na záchod, moc šikovní, hraví a dva dny nám opravdu zpestřili. Člověk nepotřebuje televizi, když má koťata (pravda, já ji nepotřebuju nikdy 😀).

Tak tedy zase příště! Doufám, že váš týden byl pohodový, užíváte si poslední letní (teplotně) dny a že je vám hej!

Mějte se krásně a dávejte na sebe pozor!

Vaše Veru