Krásný pátek!

Tentokrát jsem překonala sama sebe, když týdenní shrnutí píšu v pátek, navíc rovnou za dva týdny zpětně. 

Uplynulé dva týdny se ovšem nesly v dovolenkovém duchu. Jeden týden jsem vyzvedávala poslední balíčky se kněným oblečením - na jižanská horka ideální materiál! 

Objednávala jsem většinou na vintedu, za levno, ovšem je s tím spojené i riziko, že oblečení ponese známky užívání. To jsem se tak vytočila, když mi přišel jeden overal, ne zrovna levný, se skvrnou od ovoce ve výstřihu. Já nevím, není slušnost to v nabídce uvést? Flek zatím odolává a nechce pustit. Wish me luck.

Potom už následovala nádherná Albánie, o které se zmíním. Jeli jsme s cestovkou a nakonec nás byla malá skupinka o 18 lidech, což bylo prostě ideální. Věkově zhruba 30 - 75 let, převažovaly manželské páry v předdůchodovém a důchodovém věku. Nastavení mysli podobné, za což jsem moc ráda. Lidi otevření, přátelští, nikdo nepindal, žádný morous, každý měl svým způsobem Balkán rád. 

O Albánii ale chci sepsat samostatný příspěvek, doufejme, že to bude brzy 😄

Závislost na pokojovkách trvá, nějak na mne stopky neplatí.

Přišla mi spousta knížek: Deník staré paní, Dopisy vnučce, Malý život a mnoho dalších.

Zahrádka už dojíždí, v sobotu jsme sesbírali předposlední rajčata, než se zahrada uloží k podzimnímu a zimnímu spánku. 

Taky pořád pijeme domácí kolu.

Snažím se smířit s tím, že léto už končí a nastane podzim, zima, bude pořád tma, sychravo, budeme mrznout. Nejde to 😊

Co vy? Daří se vám nastavit se podzimně?

Mějte se krásně!

Veru

Krásné pondělí!

Minulý týden se nesl v takovém podivném duchu, bylo mi smutno, neměla jsem energii, zároveň se mi ji nedařilo vůbec čerpat. Asi na mne přišla nějaká krize středního věku, často přemýšlím, kudy jsem se v životě vydala a jestli to nebyla chyba. Uvažuju, co jsem mohla udělat jinak, jak by můj život vypadal, kdybych měla více odvahy a uměla říkat "a dost" nebo "ne". Bilancuju svá přátelství, vztahy kolem mne, uvažuju o lidech, o tom, jak někdo dává a někdo jen bere a asi už mi to začíná dávat smysl. A mrzí mne, že jsem na to nepřišla o 10 let dříve. Ušetřila bych si dost slz, nebyla bych tak zklamaná, měla větší důvěru k lidem, lépe navazovala vztahy s druhými. A možná bych byla úplně jinde. 

V pondělí mi dorazila výhra z Rossmanu - celkem 16 korejských pleťových masek. Nebudu zmiňovat, že jsem si o týden dříve 4 pleťové masky koupila a že mi kamarádka řekla, že jsem závislák na pleťových maskách. Tedy, na jejich kupování, s jejich aplikací jsem trochu chacharka. Taky mi došly knihy Děti jsou taky lidi a Dívka s hodinovým strojkem.

Včera jsme se vydali na Slovensko, konkrétně na Oravu, kde nad obcí Klin v roce 2007 vyrostla socha Ježíše Krista, kopie Krista Spasitele, která se tyčí v Brazílii na vrchu Corcovado nad městem Rio de Janeiro. 

Socha Ježíše Krista se nachází kousek od vrcholu Grapa v nadmořské výšce 686 metrů n. m. Je vysoký 9,5 metru, jeho paže mají rozpětí 7 metrů a i s podstavcem váží 23 tun. Ruce sochy Krista Spasitele směřují na celou Oravu a mají ji ochraňovat. 

Autorem projektu je místní občan, Jozef Sroka, byla vytvořena z železné konstrukce a zalita betonem.  finální podobu údajně vysekal motykou a sekyrou místní lidový řezbář Peter Ganobjak (tuhle informaci řezbář popřel, prý ale potřeboval sbíječku). 

Socha byla zhotovená za 25 dní a postupně k ní přibývají další sochy, v roce 2009 přibyla socha papeže Jana Pavla II., který před Kristem klečí a modlí se k němu, a další významné církevní osobnosti kraje. 

V blízkosti soch se nachází také Kaplnka Božieho milosrdenstva, ve které si můžete zakoupit pohlednice a magnetky. Nahoře je pak možnost posezení, houpačky a dřevěný přístřešek či oltář, ve kterém se nachází svaté obrázky. 

K dispozici jsou tři parkoviště, jedno těsně pod památníkem, další zhruba v půli cesty. Poslední se nachází cca 800 metrů od památníku, na tomto parkovišti je možnost zakoupit si občerstvení, Kofolu, pivo, sladkosti i domácí víno.  

Přístupová cesta k soše je zároveň křížová "cesta Sedmi-bolestné Panny Marie" s devíti modlitebními zastaveními. Všech čtrnáct zastavení Křížové cesty je seřazených vedle sebe na čelní stěně před sochou. Okolí soch je lemováno květinami, růžemi, astrami a dalšími, což může pro některé představovat kýčovitý prvek, za mne se však květinové osazení k místu hodí. Pro některé může být celé místo symbolem nevkusu či kýče. 

Z místa se můžete kochat pohledy na Oravskou přehradu a panoramata hor. Při dobré viditelnosti můžete vidět nejen Roháče, ale i polské Tatry. 

Toto místo je otevřené celoročně, nabízí možnost posezení i prostor k meditaci a zamyšlení.  

Krásné pondělí!

tentokrát se zadařilo a sepisovala jsem si, co se přihodilo průběžně. Musím se poplácat po rameni. 

V pondělí mne potěšila zpráva, že jsem vyhrála sadu korejských masek na pleť. Protože v neděli jsem si v DM koupila 4 masky, nebudeme o tom raději mlvuit. Po práci jsem jela do Zásilkovny a zalít zahrádku, opět jsem nasbírala nějaká rajčata.

V úterý jsem opět jela zalít zahrádku a udělala čočku na husto. Sešla se nás v práci taková banda lidí, že když má někdo z nás čočku, zbytek bandy mu závidí a za pár dní si ji doma také udělá / poručí. Mne navnadila naše kantýna, navnadila i dalšího kolegu a další kolegové jen tiše záviděli.

Ve středu jsem si vzala půl den volna, že zase budu vybalovat. Jenže :-D Vyzvedla jsem monsteru albo, syngonium, zajela na poštu a do knihovny, do lídlu, najednou bylo 13:00, do 15:00 jsem vybalovala a pak honem domů, najíst se a pak do kina na Barbie. A líbilo se mi to, správně trhlé, vtipné, ale cením si toho přesahu. 

Ve čtvrtek dorazila sousedka a nabarvila mi vlasy, tentokrát to šlo bez dramatu. 

V pátek jsem předala nějaké figurky HP, které se mi sešly, vyzvedla si starček a zamiokulkas, vyzvedla balíčky v DPD a jela utrácet. Byla jsem v Tedim, ve Stradivariu, v Kiku a Obi.. No, nebudeme se bavit o tom, že nákup dekorací a pokojovek se pro mne přeměnila v závislost. Raději si řekneme, že v Tedim mají kromě podzimních dekorací (a krásných dýní speciálně) už také výzdoby vánoční. Hou hou.

V sobotu jsme nakoupili v Lídlu krásné mečíky na hrob (mám k nim vzpomínku na dětství, babička je pěstovala na zahradě a nosily jsme je na hrob dědovi a praprarodičům. Babi se vždycky ptala, kdo na hřbitově má nejkrásnější hrob a odpověď vždycky zněla: Myyy!). Zajeli jsme na domeček, posbírali cukety a rajčata, utekli před deštěm. Odpoledne jsme rajčata zavařili ve vlastní šťávě a udělala jsem oběd na neděli a pondělí. 

Neděle se totiž nesla ve znamení výletu na Rio de Klin neboli Sochu Ježíše Krista na Slovensku, která je kopií Sochy Krista Spasitele z brazilského Rio de Janeiro. Bylo to moc hezké, lidí bylo tak akorát a článek s tipem na výlet jsem sepsala právě tady.

Po návratu jsem ještě upekla banánový chlebíček, četla si Obětiny.

Týden byl zase trošku psychicky náročnější, je mi jasné, že jsem přepálila péči o druhé a zapomněla opět na sebe. Dočetla jsem Hory zpívají a Obětiny, ode dneška se věnuji trilogii Hodinky - a jsem na ni moc zvědavá. 

Mějte se krásně, buďte na druhé hodní a dávejte na sebe pozor.

Vaše Veru

Srpen je pro mne trochu nostalgický, léto se s námi pomalu loučí, přichází chladnější dny, chladnější rána, blíží se začátek nového školního roku, padající listí a zima. 

Léto je mé velmi oblíbené roční období a vždy je mi trochu líto, že zase končí. Se smutkem se ohlížím za končícím teplým obdobím a s mírnými obavami si říkám, jaká bude zima, jaké bude příští léto. Co všechno bude jinak? 

Co mi ale letos v srpnu udělalo radost?

• zpracování úrody ze zahrádky, zavařujeme, křečkujeme a pořád vymýšlíme, co dalšího se dá zpracovat.
• kytičky, speciálně nově vykvetlá jiřina "break-out". A taky pokojovky, nakoupila jsem jich v posledních dnes poměrně dost. 
• oblaka, ve kterých hledám, co v nich není.
• plány na dovolenou, kterou jsme spontánně koupili a na kterou se moc těším.
• vybalování - protože po stěhování se rekonstrukce zastavila a pak přišla rána, která můj život vyvedla z kolejí, takže všechno šlo stranou. Ale teď... Teď už vybaluji, uklízím, utírám prach, nakupuji nové věci, a i když jsem pak unavená jak kotě, mám z toho radost. 

Krásné pondělí!

Nápad psát si, co se událo mi nějak nevyšel, teď jdu honem vzpomínat, co se vlastně událo.

V pondělí jsem čekala na kytičku. Někdy se domluva s lidmi těžší. Bydlíme s paní 3 zastávky od sebe, ona je doma na mateřské, navrhuji, že se po práci autem stavím, cca v 15:45. Paní píše, že ne, že ona pojede s malým na procházku, až se manžel vrátí z práce, že mi kytku doveze. Ať ale dojdu na zastávku někde kolem, aby nezajížděli. Tak jsem čekala. V 17 jsem jí psala, jak to vypadá.
V 17:45 mi volala, že vyjíždí. Největší liják. Já fakt to lidstvo přestávám chápat. Tak jsem zabila celé odpoledne čekáním, nepouštěla jsem se do ničeho, protože jsem čekala na madam. Kvítko jsem mohla mít vyzvednuté v suchu v 15:45, za deset minut být doma. 

V úterý jsem pravděpodobně nedělala nic.

Ve středu jsem byla v Zásilkovně, v Balíkovně, v Tescu a zalít zahradu. 

Ve čtvrtek jsem si užila hodinku masáže a zajela konečně vrátit knihy do knihovny. 

V pátek jsem asi taky nedělala nic. Jen jsem vystavila svou sbírku HP figurek z Kindey Joy a celé odpoledne jen odepisovala a fotila. Taky přišla výplata, takže jsem koupila mrazák, čerpadlo, milión kytek na zahradu, knížky... Částečně se stydím.

V sobotu jsme zajeli do Lídlu pro kytičku hrob, na hřbitov a pak ke mně na domeček. Dělali jsme na zahrádce i vevnitř, jedna paní si přijela pro nějaké figurky. Od malé sousedky jsem dostala krásnou slunečnici. Večer jsem ještě upekla cukeťák. V neděli jsem si mákla - uklidila jsem koupelnu, udělala cuketový perník, těstoviny s mletým masem, pečený kečup podle receptu ze zavařovací skupinky na FB. Chutná fakt jak kečup, takže plánuji sepsat ho i sem. Nejtěžší na tom bylo mixování, takže všechno jednoduché a udělá se to samo. Odpoledne jsem si četla, dělala si masku, namočila nohy do lázně s jablečným octem a večer si ještě směsí vody a jablečného octa opláchla vlasy.

Na scuku jsem objednala poslední višně, tak plánuji udělat višně v čokoládě, ať máme na zimu nějaké zásoby :) 

To je asi všechno, víc už jsem toho nestihla.

Mějte se krásně a zase za týden!

Vaše Veru