Veru píše blog.

Loni vydala svou prvotinu Až uvidíš moře česká autorka Scarlett Wilková, letos jsme se dočkali její druhé knihy s názvem Ty chladné oči. Ta vyšla 16.3., já měla díky  @albatrosmedia  a  @motto_redakce  možnost přečíst si recenzní výtisk. Scarlett Wilková otevírá stejně jako ve své prvotině nové téma československé historie. Neonila je ruská dívka, která se vyučí porodní asistentkou a právě díky své profesi válku přežije. Setkává se s německými vojáky, utíká do Československa, do podhůří Beskyd, kde najde Emila, muže, který za druhé světové bojoval za wehrmacht. Její činy za války a převážně po ní nejsou vždy úplně pochopitelné, s odstupem času ji ale malinko rozumím. Neonila není sympatická postava a psát tuto recenzi den po přečtení, je asi pěkně žlučovitá. Neonila sice byla krásná, její ledově modré oči ostatní vždy uhranuly, v tomto případě ale oči odrážely chlad její duše. Neonila totiž vždy dělala to, co považovala za správné, aby zachránila sebe a později svou rodinu. Dokázala se

Mandloňová stezka je u nás v rodině tradicí již od roku 2019, vynechali jsme jen v roce 2021, kdy nás zavřeli v okresech. A letos vynecháme také. Věřím, že příští rok vyrazíme v plné sestavě a hlavně v plném zdraví a elánu. Mandloně kvetou zhruba od poloviny března, v sobotu 25.3. se konaly v Hustopečích Slavnosti mandloní, takže byl plný sad. Řekla bych, že mandloně budou rozkvetlé ještě tak týden, dva, tak pokud máte cestu, vyražte za čerstvým jihomoravským vzduchem, za mandloněmi, ale klidně i za mandlovicí či mandlovým zákuskem. Místo je už dost profláklé, proto stejně jako u příspěvku z loňského roku doporučuji vyrazit ráno, my tradičně vyrážíme kolem sedmé ráno, na místě jsme kolem deváté. Celý okruh trvá zhruba 2 hodinky - pohodovou chůzí a mnoha zastávkami na focení - kolem jedenácté už začínají proudit nahoru davy mandlíchtivých turistů.  Fotky pocházejí z předešlých let.  Navštívili jste někdy Hustopeče v mandloňové sezóně?

  Thriller nebo spíš rodinné drama Dítě noci je příběh bábinky Sharon, která při pozorování zatmění Měsíce zahlédne v domě sousedů malé děvčátko, které pozdě v noci umývá nádobí. Sousedi ovšem žádnou malou dcerku nemají, tak se Sharon rozhodne na vlastní pěst jednat, přijít této záhadě na kloub. Dcera Sharon jí navíc nezáměrně posílá posilu, mladou ženu Niki, která prošla pěstounskou péčí a v životě moc dobrého nezažila.  Příběh je vyprávěn z perspektivy dvou pátraček i z perspektivy podezřelé rodiny. Odkrývá se velké tajemství, touha ovládat druhé, manipulace, toxické rodinné prostředí.  Kniha se čte moc dobře, pokud máte rádi knihy Shari Lapeny, bude se vám líbit i tato kniha.  Za poskytnutí výtisku k recenzi děkuji  @grada_cz  a  @cosmopolis_cz  

  Pomalu ale jistě budu teď dohánět, protože březen není nikdy dobrý měsíc a tento rok se to mnohonásobně potvrdilo. V prosinci na mne vyskakovaly na IG a FB fotky z předvánočních Gliwic, krásně nazdobené náměstí, spousta světelných soch, tak jsme tam vyrazili a "rynek był pusty". Typické očekávání vs. realita 😅. Koncem února jsme se zakecaly s kolegyní a ta mi doporučila jakýsi Ogród swiatel v Gliwicích, který měl shodou náhod za pár dní končit. A ono to bylo to, co na mne před Vánocemi skákalo ze všech koutů. Nebudu to natahovat, bylo to nádherné, sice by to bylo lepší v období kolem Vánoc, ale i tak, Poláci si umí vyhrát, jsou to obchodníci a tahle expozice se opravdu povedla. Skoro bych jim odpustila i tu dvoutýdenní virózu, co jsem tam chytla. "Výstava" sice už skončila, ale třeba si zapíšete do deníčku, že koncem roku se máte vydat do Gliwic i na tuhle světelnou nádheru.🥰

Augustin Zimmermann Zuzany Kultánové je za mne jednou z knih, o kterých by se mělo psát více. Průmyslová revoluce v roce 1848 přinesla spoustu nadějí na industrializaci společnosti, ulehčení práce jednotlivcům, vynálezy. Málo se ale ví o těžké sociální situaci, které museli čelit chudí občané. A když se k tomu přidá vlastní beútěšnost a boj se závislostí, je situace o to horší. Takový je i příběh Augustina Zimmermanna, který je ženatý, přesto stále myslí na mlynářku, svou bývalou ženu, kterou zabilo mlýnské kolo. Jen velmi těžko vydělává na živobytí své rodiny, tří malých dětí, většinu financí také bohužel propije. Závěr knihy je pak drásavý, surový, krutý. Autorka v knize používá barvitý jazyk plný metafor, stylistický vytříbený, příběh je bolestný. Autorka velice dobře popsala prostředí, v němž se hrdinové potácí, jejich osudy, povahy i celkovou atmosféru.  Budete-li mít chvilku, Augustina si přečtěte. Knížka je útlá, nečte se ale snadno, Augustinův příběh tíží.

  Únor donesl snad úplně všechno, zavanulo jaro, zima se ale nedala lacino. Můj únor odrážel roční období - střídaly se návaly energie s únavou, euforie i přílišné přemýšlení. 🧡 Únor pokračuje v zařizovacím duchu, stále mi chybí nějaký nábytek, což zjistím vždycky až tak nějak pozdě.   🧡 Únor je měsíc, kdy jsem nebyla ani jednou v divadle - ale v březnu půjdu hned třikrát + jednou do kina. Zase budu kulturní Veru. 🧡 Přečetla jsem 6 knih, recenze budou. Nejlepší byla kniha Augustin Zimmerman, z jeho osudu prostě je člověku smutno.   🧡 V lednu jsem si předsevzala uklidit si pracovní plochu - povedlo se uklidit 4 odkladače z 5, nakreslila jsem několik plánků šuplíků. To be continued. 🧡 Byla jsem v Praze! No tedy, žijou tam ještě nějací Češi? Byla jsem na Světla vyprávějí, výstavě Alfonse Muchy na Staromáku a v Muzeu fantastických iluzí. Hezké to bylo všechno.  🧡 Rozšoupla jsem se s nákupem knih a nákupem oblečení a ordinuju si suchý březen. Nejde to jinak.  🧡 Overthinking pokračova