Veru píše blog.

Americká psychoterapeutka Anna Hogeland nám ve své prvotině nabízí jemný a intimní příběh o ženách, ženských vztazích, dcerách a matkách, sestrách, kamarádkách i náhodných setkáních. Hlavním tématem je mateřství - naplněné, nenaplněné, snahy otěhotnět, ale i problémy donosit zdravé miminko. Příběh je vyprávěn samotnou Annou, ženou, která je těhotná, zatímco její sestra Margot právě potratila své druhé dítě. Nabízí příběhy dalších žen, které na své cestě těhotenstvím potkává, jejich problémy, životní příběhy, to vše spojené právě s mateřstvím a vším, co obnáší. Příběhy jsou přitom vyprávěny tak jemně, něžně, že si velmi snadno představíte, že vy či kdokoli z vašeho okolí může být v kůži hrdinek této knihy. Není to snadné čtení, je velmi osobní, smutné, ale i radostné a s hrdinkami jejich příběhy prožíváte, přesto se do knihy velmi snadno zaberete a ponoříte a s hrdinkami soucítíte. Možná i slzu zamáčnete, pokud se vám některý z příběhů dostane více pod kůži. Za poskytnutí výtisku k rece

Kalmann, muž, 34 let, Raufarhöfn, severní Island. Tak trochu Forrest Gump, tak trochu Sheldon Cooper. Samozvaný šerif svého městečka se 170 obyvateli. Kalmanna vychoval převážně jeho dědeček, který je nyní v pečovatelském domě. Kalmann je poněkud výstřední, říká se o něm, že má o kolečko více, loví žraloky a nakládá je a vyrábí z nich druhý nejlepší hákarl na ostrově, hned po hákarlovi svého dědečka. Loví také polární lišky, po městě chodí s šerifskou hvězdou na hrudi a s mauserovkou, kterou dostal od svého otce.  Kalmann touží po tom mít vlastní rodinu, krásnou ženu se širšími boky, spoustu dětí, ví ale, že vzhledem k věku by si měl ve výběru pospíšit. ze svých požadavků ale nemůže ustoupit.  Jeho relativně poklidný život však naruší nález kaluže krve a zpráva, že se pohřešuje místní podnikatel. Kniha tak má také detektivní zápletku a právě Kalmannova nekomplikovaná a bezelstná povaha s případem může a nemusí souviset.  Kalmannovo vnímání světa je jednoduché, díky čemuž se občas dostá

  Krásné pondělí všem, přicházím s dalším shrnutím uplynulého týdne 😊 V pondělí mi přišlo oznámení o výhře na IG Knižní novinky , a to kniha Hory zpívají , kterou před pár týdny vydalo Nakladatelství Jota . Jedná se rodinnou ságu, která mapuje celé jedno století dějin Vietnamu. Nevím, jak vy, ale já mám právě tyhle příběhy obyčejných lidí v průběhu velkých historických událostí moc ráda. A taky jsem moc ráda, že se více píše o asijských dějinách, protože nám taky mohou spoustu věcí ukázat, můžeme si díky nim poskládat kompletnější obraz k tomu, jaká je situace v dané zemi právě teď, co ji formovalo a co ji formovat mohlo a mělo. V Balíkovně jsem si taky vyzvedla knížku Malé ženy , kterou jsem koupila na vintedu za pár kaček, zajela jsem pro benzín a zalít zahrádku. Dočetla jsem Kalmanna  a začala číst Na dlouhé povídání , což jsou příběhy o ženách a jejich životních rolích. V úterý jsem si v Balíkovně vyzvedla černé sako také z vintedu. Dorazila mi kniha, o kterou se soutěží na mém In

Úsporná kuchařka plná chutí je projektem pěti českých foodbloggerek, Barbory Charvátové , Markéty Chovancové , Ilony Bansal , Terezy Olivové a Michaely Smolkové . Jedná se o kuchařku, která hospodyňkám radí, jak na jídle ušetřit, aniž by se snížila kvalita pokrmů. Každá z těchto autorek pak představuje kategorii, ve které se cítí nejlépe. Poradí, jak udělat úsporně dezerty, indické jídlo, masové a luštěninové pokrmy, jak vařit ze zbytků, co dům dal.  Kniha je tedy rozdělená na těchto 5 kategorií, je moc hezky zpracovaná, přehledná a minimalistická. Každý recept doprovází hezká fotografie i praktické rady, které se mohou při vaření i v domácnosti hodit.  Za kuchařku k recenzi mockrát děkuji @ albatrosmedia 

Radost se mi v posledních měsících hledá čím dál hůř. V červnu se k radosti už skoro musím nutit, přesto jsem něco našla :  Že si na mne občas někdo vzpomene a zeptá se, jak se mám. Nepřipadám si až tak sama.  Videa se štěňátky, koťátky, mývaly, ledními medvědy, videa, která mi dávají naději, že ten svět není tak zlé místo. Koukání nahoru, na nebe, do oblak.  Procházky v přírodě, je to takové chvilkové pohlazení. Péče o zahrádku, sklidila jsem už dvě kedlubny. Wow. Doufám, že váš červen je krásný, že jste spokojení, zdraví, v pořádku, že si užíváte jarní / letní počasí a máte se prima.

 Mé čtecí plány na léto s Vámi ráda nasdílím. V létě plánuji přečíst těchto 14 knih, pokud budu šikovná, třeba i více😀 Čtyři ženy a jeden pohřeb - Narine Abgarjanová Na dlouhé povídání  - Anna Hogelandová U severní zdi  - Petra Klabouchová Kde jsi, když nejsi  - Radka Třeštíková Všechen můj hněv  - Sabaa Tahirová Já, smrt  - Aleš Novotný Vražda na hřišti  - Catherine Shepherdová Pohřbené kosti  - Lisa Reganová Žena v ohni  - Lisa Barrová Historky z Tinderu  - Lucie Macháčková Kandidát  - Lenka Pastorčáková Hodinky - Veronika Jonešová Minutky - Veronika Jonešová Okamžiky - Veronika Jonešová Jaké jsou vaše čtecí plány na léto?

Lenka Rožnovská stojí za nespočtem krásných knih pro děti nebo s dětskou tématikou. Smutno se musí vyšeptat je příběhem Věnky Václavíkové, zvídavé školačky, která vyrůstá v kompletní, pohodové rodině. Její maminka ilustruje dětské knížky, tatínek zkoumá na polární stanici počasí. Taky má bráchu Václava, který se připravuje k maturitě na gymplu.  Vše se změní v době, kdy má maminka "déčko" - a to není totéž jako televizní program pro děti. Déčko je deprese, maminka ztrácí zájem o svou rodinu, okolní svět, nepíše s dětmi úkoly, nepřipravuje jim snídaně, nepovídá si s nimi - je zavřená v ložnici. A tatínek je zrovna jak naschvál na polární stanici. Na Václavovi tak zůstává starost o domácnost, o Věnku, o maminku.  Celá kniha je psána z dětského pohledu malé Věnky, která nechápe, co se děje, proč maminka není maminkou jako dříve, proč nemá podepsané úkoly, proč jde spát bez večeře, když její bratr zapomněl. Díky tomuto dětskému pohledu je ale kniha jemná, laskavá, z příběhu cítít

Krásné pondělí,  už druhé (takže tradiční) shrnutí uplynulého týdne, tak jdeme na to! V pondělí mi přišla velká radost v podobě knihy Ester Bezděk  Rituály šťastné rodiny . Celkově mám tento styl knih strašně moc ráda, líbí se mi ten rodinný, velkovský, soběstačný způsob života a tajně sním o tom, že jednou takový taky budu žít. Po práci jsem si zajela zalít zahrádku a později doma ještě udělala  brokolicové placky se šunkou a sýrem . V úterý jsem po práci zajela do Hornbachu, kde jsem koupila tyčky k rajčatům, malou lopatku, protože se mi zlomila a pak nějaké dobrůtky pro mravence a slimáky, které jim ukážou, že moje zahrádka je pro ně "no go". Stavila jsme se ještě v Lídlu a nechala tam balík za dobroty z asijského týdne. Uvařila jsem kuřecí s chřestem ve smetanové omáčce - recept sepíšu. Snad brzy. Ve středu jsem pak začala realizovat nápad "jahůdky do mé zahrádky", vzpomněla jsem si asi na poslední chvíli. Zajela jsem do zahradnictví v Olze, kde jahody už neměli

Jaká je vaše nejoblíbenější květina?

Asi neexistuje nic, co by už o nové knize Aleny Mornštajnové nebylo řečeno či napsáno, nehledě na kauzu, která knihu doprovázela - k té se vyjadřovat nebudu, šla mimo mne, měla jsem jiné starosti a nemohla a nechtěla jsem kauze věnovat energii, které jsem i tak měla málo. Také jsem na knihu chtěla nahlídnout nezávisle, bez případného předchozího soudu. Já sama si paní autorky velmi vážím, kromě Listopádu jsem zatím četla všechno a všechny knihy ráda doporučuji. Stejně jako divadelní představení Hana v brněnském Mahenově divadle, které je prostě výborné. Les v domě se od rodinných ság, které Mornštajnová opravdu umí, liší. Je to příběh cácory, dívky a později mladé ženy, která vyrůstá v rodině bez lásky, nezažívá to, co by mělo zažívat každé malé dítě. Vztahy mezi členy rodiny jsou chladné, jedinou její kamarádkou je Monika, její imaginární kamarádka. V cácoře je odmalička budován strach z lesa, neznámých lidí, nedůvěra k druhým lidem, což ji poznamenalo na celý život. V rodině navíc do

Skalní výchoz jurského vápence – dříve nazýván „Čertův kameň“ – je od roku 1993 přírodní památkou. Archeologická lokalita a horolezecká cvičná skála (15 metrů vysoká, 11 výstupů). Útes Váňova kamene se nachází na historické hranici panství hukvaldského a novojičínsko-štramberského. Roku 1643 a později, v roce 1695, se zde odehrála významná selská povstání. Váňův kámen je opř eden četnými pověstmi. Podle jedné z nich na tomto místě upustil čert při letu kámen. Však se mu také dříve říkalo „Čertův kameň“. Svůj nynější název dostává až v 19. století podle sedláka Jana Hrčka, jehož rodové přízvisko bylo Váňa a který vlastnil okolní pozemky. Některé zdroje uvádí i pojmenování Čertův tvarůžek. Váňův kámen je pojmenování, které se používalo hlavně v Kopřivnici, ale v Příboře a Frenštátu se stále drželo pojmenování Čertův kámen. Až půjdete na Štramberk, popojděte si kousek. Stojí to za to. Zdroj:  https://www.lasska-brana.cz/

Areál československého opevnění Hlučín-Darkovičky je od roku 1992 součástí Slezského zemského muzea. Nachází se v Moravskoslezském kraji v obci Darkovičky, která je částí Hlučína. Tvoří ho čtyři zrekonstruované pevnostní objekty, které vznikly v rámci budování československého fortifikačního systému v letech 1935–1938. Celý soubor je od roku 2012 kulturní památkou. MO-S 19 Alej je samostatný pěchotní srub, vybudovaný v III. stupni odolnosti – tloušťka stropu 2,5 m. Objekt má dva pozorovací zvony s osazenými lehkými kulomety vz. 26 a kopuli s dvojčetem těžkých kulometů vz. 37. rekonstrukční práce probíhají na objektu od r. 1984 a dne 28.9.1988 byl objekt zpřístupněn veřejnosti.  V levé střelecké místnosti je zachycena rekonstrukce a vývoj lafetace, zbývající část objektu je zrekonstruována do původní podoby z r. 1938. v pravé střelecké místnosti se nachází unikátní pevnostní protitankový kanón vz. 36 ráže 47 mm i další původní zbraně včetně lafet a optiky. Pěchotní srub patří k nejlepší

Další z mých nápadů, každé pondělí si zpříjemnit psaním o tom, co se událo v týdnu uplynulém.  Pracovní týdny jsou totiž jeden jako druhý, tak třeba si je tak dokážu odlišit drobnými událostmi a zpětně se z nich radovat či na ně vzpomínat. V pondělí jsem zavezla auto do servisu na běžnou prohlídku. Za 4 hodiny mi volali (začátek týdne jako víno), že "to už nemá cenu, tam je špatně už úplně všechno." No, zpráva mne dost rozhodila, v tomto období jsem další políček nepotřebovala. Od Albatrosu  mi přišla Úsporná kuchařka plná chuti , z Grady  nová Julie Caplan  Útěk na venkov . Z druhé ruky jsem si koupila Rozpůlený dům . Ve středu mi pak udělaly radost další balíčky; došla mi výhra z  Kosmas na férovku  -  Továrna na maso Miloše Urbana  a z Nakladatelství Prostor  dvě novinky, na které jsou hezké recenze:  Čtyři ženy a jeden pohřeb  a Kalmann . Ve čtvrtek jsem si zašla po 3 týdnech na masáž, to bylo tak fajn.  V pátek jsem byla s tátou v Divadle Petra Bezruče na Procesu . Bylo

 Hledání jetelového pole patří už 4 roky mezi naše tradice. S mamkou jsme tehdy poprvé jetelíček vyhledaly nedaleko Hukvald, v jedné z přilehlých obcí. O rok později jsme jetelíček na stejném místě už nenašly.  Tehdy jsme na něj narazily spíše náhodou, byly jsme na jižní Moravě a cestou zpátky na sever jsme se stavily u větrného mlýna v Kunkovicích. Byly jsme mile překvapeny, že i u něj rostl jetelíček a vznikly z toho krásné fotky. Loni jsme se vydaly kousek za Ostravu, do Trnávky, stihly jsme západ slunce, takže focení mělo veliké kouzlo. Letos se nám tradice pokazila, přesto jsme na jetel narazili, když jsme se s taťkou vraceli z naší chalupy. Jetelíček vesele rostl v jedné menší obci u Vítkova, takže jsem moc ráda zaparkovala a šla pořídit aspoň pár snímků.

Příběh akvamarínu v sobě spojuje dvě dějové linky, minulou, která se odehrávala v roce 1836, a současnou.  Hlavní hrdinkou je Jasmína, mladá žena, která se zatím ještě hledá. Snaží se najít dobře placenou práci, ráda vaří, stará se o zahrádku a dočasně, za svou nemocnou tetu, uklízí v kostele v Horní Lomné. Jasmína touží najít štěstí, najít někoho, kdo ji přijme takovou, jaká je, bohužel se jí do cesty postaví vážná nemoc a s ní spojené potíže. Všechno zlé je ale pro něco dobré, tak i Jasmína začíná přijímat sama sebe, získává nové přátelé, a to právě "díky" své nemoci, a dokonce se i zamiluje. A tento příběh lásky není ani trošku obyčejný. Joachim se totiž objevuje v kostele, právě když Jasmína uklízí, pochází právě z roku 1836 a oba se silně přitahují. Jak je ale možné, že se tady najednou objevil někdo z minulosti? Proč se to stalo a jaký to má účel? Oba se tak snaží přijít záhadě na kloub. Ve stejnou dobu potkává také Oskara, trošku frajírka a syna nové sousedky, kterého

V letošním roce byla dokončená stavba City Campusu Ostravské univerzity.  Tato cesta započala už v roce 2017, kdy byl schválen záměr stavby. O rok později začala samotná příprava, která spočívala v zajištění různých povolení, dokumentů a dalších potřebných kroků, které byly pro zahájení stavby nutné. Ve stejnou dobu začalo také výběrové řízení pro zhotovitele projektu. V roce 2020 začala samotná realizace výstavby Campusu.  V roce 2023 byla stavba zkolaudována.  Nachází se za Divadlem Antonína Dvořáka na Černé louce, slouží jak studentům, tak širší veřejnosti.  "Stavby nových budov realizovala Ostravská univerzita, město Ostrava po celou dobu stavbu podporovalo a připojuje se s vlastními projekty. City Campus je dalším významným milníkem v historii univerzity i města." City Campus představuje pro sport, umění i inovativní vzdělání. Jedná se o "...miliardovou investici ze zdrojů Evropské unie v podobě dvou budov městského univerzitního kampusu: Univerzitní zázemí sportu a

Loni v zimě  jsme navštívili novou rozhlednu s názvem Súsedská. Ta se nachází na jižní Moravě, mezi vinicemi v obci Hýsly. Rozhledna Súsedská je postavena ze soudobých konstrukčních materiálů – betonu a oceli, má výšku 21 m a celkově 99 schodů. K rozhledně se dostanete z obce Hýsly - my zaparkovali na parkovišti před obecním úřadem. Vydali jsme se nahoru směrem k bývalé vyhlídce Johanka, na níž se nachází už jen houpačka. Pokračovali jsme zablácenou cestou mezi vinicemi /doporučuji pevnější obuv/ k Súsedské. V okruhu jsme pokračovali dále a navštívili krásnou Vyhlídku nad vinicemi.  Základní kámen rozhledny byl položen v květnu 2019, v prosinci 2021 pak byla otevřena veřejnosti.  

Schovávaná je příběhem Šárky, která se ocitá ve zvláštním životním období, je jí skoro 30, vztah se jí rozpadá, stěhuje se zpět k mámě a ačkoli by ráda psala knihy, nastupuje jako učitelka na průmyslovce. V tomto rozkolísaném období potkává Ivana, sympatického spisovatele husitské ságy, který má ovšem jedno drobné mínus. Je mu totiž o 35 let více než Šárce.  Kniha sleduje příběh jejich lásky, ale obsáhne i další témata, která napsal sám život - rozpad manželství po 30 letech, nevěra, biologické hodiny, potíže s hledáním partnerů třicátníků, ztráta jistot, úmrtí v rodině i sklon k návykovým látkám.  Se Šárkou tak velmi lehce soucítíte, je sympatická, má příjemný pohled na život a lehce sarkastický přístup. Její příběh se může stát každému z nás a v knize se jistě občas také najdete. Kniha je psaná velmi uvěřitelně, vedlejší postavy jsou také vykreslené reálně, takže si je dokážete porovnat s reálnými postavami ve vašem okolí. Plus dávám také za vtipně vymýšlená jména většiny postav.  Da

Svátek sv. Martina je sice ještě hodně daleko, ale ono to uteče jako voda a pak tento recept jako když najde 😉 Tyto svatomartinské rohlíčky, které pečeme každý rok. Co budeme potřebovat: 500 g polohrubé mouky 1 a 1/2 lžíce cukru krystal 1 sáček sušeného droždí špetka soli 1,5 dl oleje 2,5 dl vlažného mléka Postup: Vypracujeme těsto a dáme vykynout, než se zdvojnásobí. Rozdělíme si těsto na několik dílů. Každý z nich vyválíme do kruhu, který rozdělíme na 8 trojúhelníků. Na nejkratší stranu trojúhelníku naklademe náplň a rolujeme směrem ke středu. Rohlíčky pak mírně stočíme. Tyto rohlíčky lze plnit jakoukoli náplní, ořechovou, makovou, tvarohovou, jablky se skořicovým cukrem, ale i šunkou a sýrem. Rohlíčky potřeme rozšlehaným vajíčkem a dáme péct, než jsou upečeny dozlatova. Dobrou chuť!

Krásné nedělní dopoledne. Dnes mám pro vás recept na výborný zákusek nejen k nedělní kávičce 😊 ZEBRA DORT Co budeme potřebovat: 4 vejce 1 hrnek cukru 3/4 hrnku oleje 1/2 hrnku mléka 2 a 1/3 hrnku hladké mouky 2 lžičky prášku do pečiva 2 lžíce kakaa sůl  vanilkový extrakt Postup: V míse smícháme vajíčka, cukr, špetku soli, olej a mléko. Těsto rozdělíme na poloviny do dovu mís.  Do první  mísy poloviny přisypeme 1 a 1/3 hrnku mouky promíseného s 1 lžičkou prášku do pečiva a trochu vanilkového extraktu. Do druhé mísy přisypeme zbylou mouku a prášek do pečiva a kakao.  Připravíme si kulatou formu o průměru cca 20 cm, do středu dáme 3 lžíce hnědého těsta. Do středu hnědého dáme 3 lžíce světlého těsta a v podobném duchu pokračujeme, dokud nám nezůstane žádné těsto.  Pečeme asi 30 minut v troubě vyhřáté na 180°C. Dobrou chuť!

  Lilacs, like memories, waft on the breeze.  ~ Rachel Hartman.

Chaloupko, na tebe budu moc ráda vzpomínat a snad se k tobě i někdy v budoucnu vrátím. Chaloupka na muřích nožkách je primárně určená dětem od 10 let, ale věřím, že bude bavit i rodiče. Pokud jste fanoušky filmu Coco, tahle kniha je pro vás i vše dětičky povinnost.  Protínají se v něm dva světy - svět živých a neživých, které propojuje postava Márinky, děvčátka, které vyrůstá s babou jagou - strážkyní Brány mezi oběma světy, která se nachází právě v chaloupce na muřích nožkách, ve které spolu bydlí. Každý večer se v chaloupce koná slavnost, do chaloupky přicházejí zemřelí, kteří musí projít Bránou, ještě předtím jim ale baba jaga nachystá hostinu, kde oslaví svůj život, uvědomí si, jaký měli na světě účel a uzavřou kapitolu svého bytí. Příběh se však díky zvídavosti Márinky dále větví, příchází různé příhody a nezdary, Márinka má dobrodružnou povahu a chce poznávat svět, přátelit se s živými dětmi, cestovat. Poznává však život sám, získává cenné zkušenosti, dobré i špatné a vyrovnává s

  Co říct ke květnu. Běžně je to můj nejoblíbenější měsíc, je jaro, všechno kvete, ptáčci zpívají, včeličky lítají, mám narozeniny - co víc si přát. Tento květen je jiný, je bolavý, smutný, prázdný.  🧡 Práce na zahrádce se rozjely naplno. A je to v současnosti asi má jediná radost - člověk nemyslí na to zlé, co se stalo, hrabání se v hlíně je skvělý relax, zen. 🧡 Byla jsem jednou v divadle - na Blbci k večeři. Vtipné to bylo, ale vnitřně necítím, že by byla doba se smát až ze sedačky padat. 🧡 Přečetla jsem 7 knížek, což mne teď docela udivuje, protože jsem 3 týdny nebyla schopná přečíst ani řádku.  🧡 Byla jsem na dvou procházkách a jednou na chalupě, to bylo taky fajn, příroda je nejlepší lék. 🧡 Jsem o rok starší, obešli jsme se bez oslav.  🧡 Společnost lidí mi dělá moc dobře, jsem ráda, že ti praví jsou kolem mne i v horších časech. Naopak největší problém mi dělá plánovat dopředu, nejde mi soustředit se na víc než na aktuální den. V červnu bych se ráda vrátila k józe, cítím, že