Veru píše blog.

 Tenhle recept byl pro mne ze začátku záhada, o to víc jsem byla ráda, že se povedl. Co budeme potřebovat: ▢ 1/2  hrnku + 3 lžíce změklého ▢ 1/4   hrnku třtinového cukru ▢ 1/2   lžičky + špetku soli ▢ 2   hrušky, oloupané, rozpůlené a nakrájené na 4 mm plátky  ▢ 1/2  hrnku cukru ▢ 2  velká vejce ▢ 1/2  lžičky vanilkového exraktu ▢ 1/2   hrnku + 3 lžíce  podmáslí ▢ 1 a 1/2  hrnku hladké mouky ▢ 1/2  lžičky jedlé sody ▢ 1   lžičky prášku do pečiva ▢ 1/2   lžičky mleté skořice ▢ 1/4   lžičky mletého zázvoru Postup:  Troubu si předehřejeme na  170°C. Dortovou formu o průměru 20 - 24 cm si velmi dobře vymažeme. Na dno dortové formy dáme také pečící papír, který pak také vymažeme máslem a formu vysypeme moukou.  Do velké pánve si dáme 7 lžič měkkého másla a rozehřejeme jen na střední až vyšší stupeň. Pánví kroužíme, aby se máslo "opeklo" rovnoměrně. Jakmile začne na okrajích hnědnout, pokračujeme do doby, než je máslo zlaté a voní po oříškách. Poté pánev odstavíme stranou a vařečko

Dnes už třetí recept, doháním resty 😊 Jedná se o recept na staročeskou perníkovou roládu zvanou sakrajda.  Už jsem ji pekla podruhé, takže zaručuji, že je to lahoda, a to opravdu nemám ráda povidla, v této roládě mi ale nevadí. Co budete potřebovat:  200 g hladké mouky 100 g žitné celozrnné mouky 1 lžička prášku do pečiva 2 lžičky perníkového koření 1/2 lžičky mletého zázvoru 1/2 lžičky mletého hřebíčku 200 g moučkového cukru 2 lžíce medu 2 vejce 60 g změklého másla 1 lžíce rumu 150 g mletých ořechů 240 g povidel V míse smícháme obě mouky, perníkové koření, prášek do pečiva, zázvor a hřebíček. Přidáme cukr, med, 1 vejce, rum a změklé máslo. Vypracujeme hladké, nelepivé těsto. Těsto přikryjeme sáčkem a dáme do chladu přes noc odležet. Těsto vyválíme na obdélník silný asi půl centimetru, z ořechů odložíme stanou asi 2 lžíce. Těsto pomažeme povidly, posypeme zbylými ořechy a po delší straně srolujeme do rolády. Přemístíme spojem dolů na plech. Závin potřeme vejcem a posypeme mletým

  Banánový chlebíček je ideální řešení pro pár přezrálých banánů, které občas má doma každý z nás :) Co budeme potřebovat: 3 přezrálé banány 3 vejce 100 g cukru krupice 60 ml oleje 1 lžička vanilkového extraktu 1 lžička skořice 1 lžička jedlé sody 1/2 lžičky soli 1/2 lžičky prášku do pečiva 240 g hladké mouky 100 g hořké čokolády  Postup: Banány rozmašírujeme v míse a vmícháme celá vejce. Přidáme cukr, olej, vanilkový extrakt, sodu, skořici, sůl a prášek do pečiva. Dobře promícháme. Přidáme mouku a jemně ji vmícháme do směsi. Nakonec přidáme na kousky nakrájenou čokoládu (trošku si necháme na závěrečné posypání). Těsto vlijeme do připravené vymazané a vysypané formy na chlebíček. Nahoru přidáme odložené kousky čokolády. Pečeme na 160 °C asi 40 minut, otestujeme špejlí.  Dobrou chuť!

Ingredience 1 hrnek nasekaných vlašských ořechů,  3 lžíce cukru, 110g másla, 1 hrnek polohrubé mouky  Tvarohová vrstva:  1 balení tvarohu nebo mascarpone, 1 hrnek moučkového cukru, 250ml šlehačky  Vanilková vrstva:  1 balíček vanilkového pudinku, mléko,  cukr dle chuti  Čokoládová vrstva:  500ml šlehačky,  strouhaná čokoláda Předehřejeme troubu na 175°C. Vymažeme a vysypeme plech. Smícháme všechny přísady na těsto a stiskněte směs na plech. Pečeme asi 20 minut.  Vanilkový a čokoládový pudink uděláme podle návodu na obalu, dochutíme cukrem dle chuti. Vymícháme tvaroh (popř. mascarpone) s moučkovým cukrem a postupně pak přidáváme našlehanou šlehačku. Mícháme, dokud není směs lehká a načechraná.  Tvarohovou směs natřeme rovnoměrně na těsto, poté dáme vrstvu čokoládového pudinku, vanilkového pudinku, vyšlehané šlehačky a nakonec posypeme strouhanou čokoládou. Dobrou chuť! 💖

Nový nápad, třeba mi vydrží. Někdy nám není zrovna hej, tak je fajn soustředit se na to, co funguje a co člověka těší. Co mi dělá radost v dubnu? Moje máma bojovnice ❤ Zahrádka a jak se na ní projevuje jaro, jak ze země raší, co bylo zasazeno loni hned, jak byl hotový přepis, na podzim i před měsícem. Příroda si vždycky najde cestu stejně jako rebarbora, libeček, máta, tulipány nebo růžičkové kapusty. V poslední době se ze mne stává Masterchef - a nikdo si nestěžuje ani nijak jinak nepřišel k úhoně :-D Sluníčko. Ten duben je vždycky 4v1 co se ročních období týče, nepřekvapí mne, když sněží, přesto doufám (a podle předpovědi to tak taky vypadá), že sníh už v dubnu nebude. Chvilka pro sebe, kterou si plánuji a kterou akutně potřebuji. 

Na 12 muffinů nebo 1 bábovkovou formu budeme potřebovat:  1 hrnek hladké mouky 1 hrnek vlašských ořechů 1 prášku do pečiva Přiměřeně skořice  nahrubo nasekanou hořkou čokoládu 1/2 hrnku cukru 1/2 hrnku mléka 1/2 hrnku oleje 3 vejce rum dle chuti  Postup:  Smícháme sypké suroviny, postupně přimícháme suroviny tekuté. Pečeme na 180⁰C zhruba 30 min - vyzkoušíme špejlí.  Množství těsta by mělo vyjít na jednu bábovkovou formu či na 12 muffinů. Bábovka by měla vydržet vláčná minimálně tři dny, jak ale vidíte u našich muffinů, došlo k náletu a do druhého dne vydržely pouhé dva kusy.😇 Dobrou chuť. 😘

Temné dědictví je druhý díl ze série se sympatickým detektivem Henrym Fordem. Henry přišel v minulosti o svou ženu, sám se stará o dospívajícího syna a kvůli smrti své ženy má stále výčitky svědomí. Temná hra, první díl série, byl napínavý, detektiv sympatický, děj měl spád, kapitoly krátké, takže čtenář se jen těžce od knihy odtrhnul. Temnému dědictví v porovnání v předchozím dílem ale něco chybělo, kniha se nečetla tak snadno. V Temném dědictví je nalezeno rozsekané tělo muže, který se svými bratry tvoří místní gang, který se kterým si to nechce rozházet ani policie. Henry Ford tak dostane nůž na krk, aby tento případ rozuzlil co nejdříve, jinak může jeho syn Sam přijít k úhoně.  Do toho je nalezeno další tělo, které je tentokrát vyloveno z jezera, po ohledání se však přichází na to, že ani tento muž nezemřel nešťastnou náhodou a jak vyšetřování postupuje, policie zjišťuje, že mezi oběma činy existuje nějaká spojitost. Muži jsou zabití dvěma různými zbraněmi, podle databáze stopy ved

Moje první přečtená kniha od Petry Soukupové. Netuším, proč jsem s četbou jejích knih tak otálela a slibuji, že tenhle vroubek napravím. Nikdo není sám je příběh Veroniky. Veronika je ředitelka knihovny, má funkční rodinu, skvělého manžela Michala, slušně vychované děti, Magdu a Michala. Také má protivné rodiče, se kterými se vídá co dva měsíce, jejich návštěvy však vždy skončí hádkou a rychlým odjezdem. Vše se mění, když maminka Veroniky umírá, bortí se vše, co dosud fungovalo, či se spíše tvářilo, že funguje. Veronika tak najednou řeší starost o svého otce s počínající demencí, problémy svých dětí, svou práci, kterou nezvládá vykonávat naplno ani nijak omezeně.  Nikdo není sám graduje postupně, podle toho jak je Veronice nakládáno.  S Veronikou budete soucítit, její situace není jednoduchá a především je pro ni nečekaná. Příběh je vyprávěn z pohledu samotné Veroniky, ale i jejích dětí. Díky tomu se příběh umocňuje, čtenář tak získá i přehled o situaci z jiného úhlu pohledu, dokáže na

  Anna je středoškolačka, které je diagnostikována úzkostná porucha. Má strach vyjít z domu i ze svého pokoje, jít do školy, čelit nepřízni počasí a cestě v autobusu, bakteriím i posměvačným spolužákům. Anna je totiž pro své spolužáky "vadná". Její život je však každodenní boj s katastrofickými scénáři, které vytváří ve své hlavě.  Jedinou její radostí je Max, spolužák z vyššího ročníku, který má pro její zvláštnosti pochopení. Školní rok ovšem končí a Anna nemá nejmenší představu, jak zvládne prázdniny a následný návrat do školy, kde už nebude Maxe, který právě odmaturoval, potkávat. Její starosti však opět vyřeší Max, který zastaví v obouchané dodávce před Anniným domem a spolu se vydají na nečekanou výpravu. Ta se nakonec docela protáhne, Anna na cestě zažívá velký posun - ačkoli bojuje s úzkostmi na každém kroku, po boku Maxe se však překonává. Max pro ni má pochopení a do ničeho ji nenutí.  Komiks krásně graduje, zvládnete jej přečíst za hodinku, přesto pozorujete, jaký

  Březny obecně patří k mým nejméně oblíbeným měsícům - je už jaro, ale ještě není jaro, člověka to láká schovat zimní hadry, aby je za pár dní zase vyndal.  Posouvá se čas, zima je už dlouhá a prostě je březen vždycky takové jedno dlouhé pondělí.   Tento březen mne přesvědčil, že moje nelibost k němu je oprávněná.    🧡 Březen mi zatřásl jistotami, stabilitou. Ukázal mi, jak křehká je hranice mezi být a nebýt, jak křehký je život.  🧡 S virózou jsem bojovala dva týdny.  🧡 Přišli jsme o kolegu - jednoho dne si zajel na lyže a už se nevrátil. Tohle jsou situace, které ani s odstupem času neumíte pochopit. 🧡 Jakmile tento šok trochu přešel, přišla starost o mou nejbližší osobu, kde šlo o minuty.  🧡 Třikrát jsem byla v divadle - jednou s mamkou, podruhé a potřetí s tátou. Viděly jsme Milión s H. Čermákem a V. Polívkou  @dkakord  a v  @divadlopetrabezruce  jsme viděli Šikmý kostel a Maryšu. Husí kůži mám ještě teď. 🧡 Přečetla jsem tři knihy, Pavouka, Jiné místo a Ty chladné oči.  🧡 Ro