Veru píše blog.

 „Proč ulpívat na životě kráse a vášni tak vzdáleném? Půvabné jsou pivoňky, leč přijdou o své květy a uvadnou. Když snažím se, hory na mne shlíží. Když odpočívám, vzhlížím já na ně. Může to vypadat stejně, ale tak to není, neboť snažení nepředčí zahálení. I když zrovna kvetou, smutek visí nad květy. Myslí snad na to, že také jednou opadají?“ — Eidži Jošikawa

Srdcem mojí babičky je pokračováním prvotiny Jménem mojí sestry autorky Barbory Linke. A můžu vám upřímně říct, že i když první díl nasadil laťku hodně vysoko, druhý díl ho ještě překonal. Možná proto, že byl pro mne klidnější, Ester byla protikladem svého dvojčete Soničky, byla mírnější, pro mne osobně byla sympatičtější, myslela ale více na sebe než na druhé. Ester byla v mládí baletka, její kariéru překazil zvrtnutý kotník, bohužel její rozhodnutí stát se baletkou a odejít od rodiny, znamenalo velké šrámy na rodinných vztazích a především na její vlastní duši. Ester si však dokázala svou cestu najít, líbilo se mi, jak se během vyprávění stala silnou ženou, rozkvetla, otevřela se světu a s nepřízněmi osudu se statečně poprala. A že jich nebylo málo.  Srdcem mojí babičky je příběhem ženy, která by velmi snadno mohla být i vaší babičkou. Autorka hezky popisuje charaktery jednotlivých postav, jsou psány uvěřitelně, stejně jako popis dějinných událostí - Protektorát, válka, partyzáni, nu

Po Jizvě vydává autorka další velmi silnou knihu z mého kraje. Příběhy z historie by neměly být zapomenuty a jsem moc ráda, že díky autorkám jako je Karin Lednická či právě Danuta Chlupová ožívá také příběh staré Karviné, zapomenutých vesnic, domů, budov či zámků, a především obyčejných lidí, kteří zde žili, než bylo vše srovnáno se zemí.  Varhaník z mrtvé vesnice je příběhem varhaníka Teodora, slušného člověka, učitele hudby, a především manžela a otce, který v jedné z již neexistujících vesnic žije. Odehrává se v padesátých letech minulého století a jeho osud nebyl ani trochu jednoduchý. Nešťastnou náhodou totiž zabije svého souseda, ve vykonstruovaném procesu je odsouzen k výkonu trestu ve Valdicích. Právě jeho nepřítomnost poznamená jeho rodinu na velmi dlouhou dobu. Ani jeho návrat do běžného života není jednoduchý, potkává však chlapce, který miluje hudbu a je jiný než jeho vrstevníci. Jenže čas je neúprosný a lidé i Karvinsko se mění.  Autorka píše velmi poutavě, má příjemný sty

  Příroda je ta nejlepší nabíječka.

Když jsem se dozvěděla, že  @kristyna_bubu  vydává kuchařku, nadšeně jsem datum vydání sledovala a těšila se. Její recepty mám moc ráda, protože jsou generacemi ověřené a mají tedy milou a nostalgickou příchuť. Postupy pečení jsou popsány detailně, v kuchařce jsou krásné fotky. Plusem jsou i tipy a rady, díky kterým zvládne péct opravdu každý. Kuchařka je moc povedená a těším se, až vyzkouším další recepty.  P. S. V neděli bude opavský tvaroháč 😊 Za kuchařku k recenzi mockrát děkuji  @albatrosmedia  

  Hlučín v jarním kabátku.

Když mi autorka nabídla svou první knihu k recenzi, mylně jsem si dle anotace utvořila představu, že se hlavní hrdinka po náročném vztahu a rozchodu vydává na přes půlku světa a tam hledá sama sebe. Říkala jsem si, že si ráda přečtu jakýsi návod, že mne třeba právě tahle kniha nakopne se opět sbalit a začít znovu a lépe.  Jenže ona realita byla tedy mnohem mnohem jiná než má představa. V knize se prolínají dvě roviny - jedna popisující příjezd hrdinky do Grand Canyonu, druhá, kde líčí svůj aktuální vztah. Popisky jdou tedy hodně na dřeň, psychologie hlavní postavy a jejího tehdejšího přítele jsou vykresleny detailně a uvěřitelně. Autorka v příběhu vychází z vlastních zkušeností a zkušeností svého okolí. I proto máte z příběhu husí kůži, čtete jedním dechem a říkáte si: "Prosím, otevři už oči." Jenže životní zkušenosti získáváme právě těmito pády na čumák, které nám mohou trvat strašně dlouho. Ocitáme se ve stejných situacích, protože to potřebujeme. Vymáchat se v tom.  A jsem

  Výlet 21.4.2023. To byl náš svět ještě v pořádku.

Kdo by neznal tento příběh Jaye Gatsbyho a americké smetánky ve dvacátých letech minulého století. Určitě Vás neminul ani film s Leonardem DiCapriem v hlavní roli (nebo dokonce filmové zpracování knihy z roku 1974 s Robertem Redfordem).  Velký Gatsby je zajímavý příběh zasazený do krásného období jazzu, období bezstarostnosti a divokých večírků. Jay Gatsby je záhadný americký zbohatlík, který žije ve svém luxusním sídle na Long Islandu, ve kterém se často konají extravagantní večírky. Své jmění údajně získal nezákonným pašováním zboží během prohibice. Zároveň se však jedná o příběh nešťastné lásky a touhy po štěstí. Autor bohatě popsal pozlátko americké vyšší třídy před velkou hospodářskou krizí v roce 1929. Velký prostor dostávají také lidské vlastnosti, které s vyšší třídou jdou ruku v ruce, faleš, touha po moci, přetvářka. Kniha se zpočátku trochu táhne, hůře se do ní začítá, ve druhé polovině je děj už zajímavější, konec je pak poměrně hořký.  Velký Gatsby je pro mne druhou knížkou

Autorovu prvotinu, Dcery dvouhlavého draka: Příběh "ženy pro útěchu" jsem přečetla jedním dechem. Když mi byla nabídnuta možnost přečíst si další autorovu knihu, která má blizoučko k Dcerám, neváhala jsem ani minutu. Autor opět vyzvedává další důležitý moment v korejské historii. Tentokrát si vybral samotnou poslední korejskou královnu Min. Její příběh začíná zcela obyčejně. Čajong je děvčátko, které brzy osiří a starají se o ně strýc s tetou. Patří ke starodávnému rodu Min, a i proto si ji v 15 letech vyhlédne královna, která hledá vhodnou nevěstu pro svého syna, krále. Čajong je půvabná, cílevědomá a velmi inteligentní, již v mladém věku čte knihy, které se zabývají politologií, uspořádáním světa, filozofií.  Čajong se tak ve svých 15 letech stává korejskou královnou, která má být oporou svému manželovi, který je však zatím nezkušený a líný, proto za něj vládne jeho otec, regent. Právě s tím Čajong příliš nevychází, neshodnou se ve směřování země - na Koreu si totiž brousí

Minulý měsíc jsem se pokusila zavést si tu novou tradici. Tento měsíc není ani trochu lehký, vlastně je nejhorší v mém životě. Přesto se pokusím shrnout, co mi dělá radost v květnu:  🌹Že jsem zjistila, že v nouzi opravdu člověk pozná přítele. Kolegové jsou hodní, trpěliví, kamarádky jsou tady pro mne, objevilo se mi v životě i dost staronových lidí, kteří mi pomáhají. Mámina kamarádka z dětství, moje bývalá kolegyně, mámina sousedka/parťačka do kina. Až mne to všechno dojímá. Kamarádka, která se mi odstěhovala, za mnou přijela a celý den tady pro mne byla. Moc si všeho vážím. 🌹Zjišťuji, že ač v některých věcech nejsem teď ideální, docela jsem se za život naučila vařit. Teď vařím skoro denně a musím se pochválit.  🌹Knížky, které čtu - nějak se mi teď ten výběr krásně sešel a knihy mne hladí na duši. 🌹Jaro - opakuji se, ale na jaře je ten svět o kousek lepší - všechno kvete, voní. Na zahrádce jsem si vysadila rajčata, cukety, pažitku, fazole a kapské kopretiny (paprskovky, osteosperm

Dnes se podíváme na povídky, které v rámci své knihomájové akce vydali v  @albatrosmedia   Všechny tři povídky jsou májově laděné a stojí za nimi oblíbené autorky Markéta Lukášková, Karolína Zoe Meixnerová a Lucie Bechynková. Povídky vyšly speciálně pro tuto akci, nebude tedy možné je sehnat jinak. 🌸Markéta Lukášková - První láska? Příběh z povídky První láska? zažil snad každý z nás. Na první lásku se nezapomíná, a pokud to není láska zdravá, může nás ovlivnit na celý život. Autorka sepsala příběh, ve kterém můžete snadno najít sebe sama či někoho ze svého okolí. 🌸Karolína Zoe Meixnerová - Karel 2.0 Karel Havlíček Borovský se ocitá v moderním světě, v moderním ženském časopise, který právě vydává své poslední číslo. Povídka je vtipná, má spád a zároveň nutí člověka se zamyslet, jak se ten svět za téměř 170 let změnil. 🌸Lucie Bechynková - Májopád Příběh o lásce, ve které něco nesedí. Láska v moderním pojetí, seznámení, sociální sítě, komunikace, nedostatek času, ale i vzájemná chemi

Šiflík a Šuflík jsou dva kuchyňští poloviční duchové, Šiflík je zelený a hubený, Šuflík je žlutý a baculatý. Oba ducháčci ale dělají všechno jen tak napůl - Šiflík je totiž jen poloviční duch, který umí plnit lidská přání, zatímco jemu se přání splní jen jednou za dva tisíce let. Šuflík je právě jeho přání, jeho přítel, se kterým když spojí síly, což mohou jen jednou denně, večer, kdy je nikdo nevidí. Ducháčkové mají své zvyky a rituály, které provází každý z příběhů. Kniha je tak rozdělená na sedm příběhů, co příběh, to jeden den v týdnu. Každý příběh také končí v okamžiku, kdy se ukáže maminky Viktorky, ducháčkové se pak vydávají na kutě, aby byli připraveni na další večer. "Večer, když maminka Viktorka ukládá do postýlky malinkou Viktorku, začínají se dít vedle v kuchyni zázraky. Do světla stolní lampy se přištrachají Šiflík a Šuflík, dva duchové, co spolu prožívají rozličná popletená dobrodružství. Ale pozor, aby je nespatřilo lidské oko nebo aby na ně nedopadl paprsek slunečn

Příběh Billa Furlonga, obyčejného muže, otce pěti dcer, živícího se jako obchodník s uhlím. Muže, který se narodil náctileté matce a jen díky dobrotě starší, bohaté ženy neskončil jako tisíce dětí, které dílem irské církve zmizely. Bill je čtyřicátník, který si prochází existenciální krizí, kterou prohlubuje autorčin styl psaní. Osud ho zavede do kláštera, kde nachází chudou, špinavou dívku uvězněnou v kůlně a dozvídá se kousek jejího příběhu, po hovoru s matkou představenou má podezření, že v klášteře není vše v pořádku.  Ačkoli se problematice tzv. Magdaleniných prádelen věnuje jen okrajově, Furlong řeší spíš svou vlastní krizi, tíživá atmosféra knihy vás donutí si o Magdaleniných prádelnách zjistit více. Velkým plusem jsou pak dodatky ke knize, které tyto hrůzy přibližují a poskytují čtenáři ucelenější pohled na tyhle hrůzy. Takové maličkosti se odehrávají v předvánočním čase, svým stylem připomínají Vánoční koledu a já si tento příběh určitě znovu přečtu právě v období Vánoc. 

  "Naše rodina má jedno obrovitánský tajemství. To tajemství je strašně veliký, větší než náš byt i dům a celý okolí, který vidím z lodžie. Je to tajemství velký jako černá díra, o který jednou mluvili v televizi. To tajemství se jmenuje neděle odpoledne. Můj táta každou neděli odpoledne zmizí, a když říkám zmizí, tak opravdu zmizí, protože mám pocit, jako by v tu dobu vůbec neexistoval." Tak tohle byla velká krása. Teodor je obyčejný, zhruba desetiletý kluk, je jako každý jiný a přesto je odlišný. Od svých vrstevníků se liší tím, že má velké znaménko přes celé oko a speciální potřeby naordinované jeho přehnaně ochranářskou matkou. Proto se učí doma, a to až do doby, kdy má jít na druhý stupeň. Také chodí několikrát týdně do chrámu, na mše i ke zpovědi a k psychiatrovi. Jeho jediný kamarád je imaginární Hyn, který žije v Teově skříni a vůči Teovi se chová poněkud toxicky. Jeho rodina má také jedno tajemství, o kterém se nedebatuje - jeho otec každou neděli odpoledne zmizí nez

Mé nejsmutnější narozeniny. 

Kodaňská trilogie je příběh významné dánské spisovatelky, Tove Ditlevsen. Autorka popisuje svůj život od třicátých do sedmdesátých let minulého století.  Příběh Tove Ditlevsen je odrazem dánské společnosti, je to příběh plný předsudků, kterým ženy musely v oněch letech čelit, a to nejen v Dánsku, a také předsudků, kterým čelily různé sociální vrstvy. Knihu doprovází předurčenost a odevzdanost dánských občanů vůči svému postavení ve společnosti. Příběh Tove Ditlevsen je krásný, citlivý příběh plný smutku, autorka opravdu měla dar psát. Pokud máte rádi autobiografické příběhy, tento příběh je pro vás skvělá volba. Je psán bez přímé řeči, ale to ani nepotřehnete, skvělou práci odvedla překladatelka. Zpověď autorky je místy syrová, bolavá, smutná, je ale opravdu upřímná, psaná od srdce.

  Duben nebyl vůbec hezký měsíc, tentokrát proto tradiční shrnutí s prominutím vynechám.